To byla taková nádhera!

Je to už pár dní, co jsem se vrátila z Itálie. Ale dneska při vkládání obrázků do rámečků od malíře Mamdoh Badrana ze San Gimignano jsem byla ve vzpomínkách opět v Toskánsku.

Tato část Itálie mě lákala už delší dobu. Pisu jsem již v minulosti navštívila, ale vnitrozemí bylo třeba prozkoumat. A tak jsem se tam letos v září s třemi kamarádkami vydala.

Letěly jsme z Krakova do Pisy, kde jsme přistály před osmou hodinou večer. Na letišti jsme si půjčily auto. Malé Cinquecento … Fiat 500. A dobrodružství mohlo začít!

Z letiště jsme se přesunuly do Agriturismo Fonte Belvedere. Krásné ubytování, kde jsme se cítily jako na hradě. Uvařily jsme si čaj a sedly si do naprostého ticha před dům a rozjímaly. Jedna z kamarádek navrhla, že si můžeme něco přát. Co bychom chtěly na této dovolené zažít? … Přála jsem si dobrý spánek.

Ráno jsme si ještě užily toto klidné místo a pak se vydaly do Livorna na kávu a něco k zakousnutí. Al Bacaro Café na ulici Via Buontalenti v Livornu bylo dokonalé místo pro dokonalou pozdní snídani. Rodiný podnik nabízel výbornou kávu, sladké i slané dobrůtky a čerstvý pomerančový fresh. Za mě totální dokonalost!

V Livornu bylo pod mrakem, tak jsme se vydaly více na jih, kde slibovali sluníčko.

Za necelou hodinku už jsme byly na pláži. Spiagge Bianche nás přivítala tyrkysovým mořem, velkými vlnami a jemným pískem. Musím přiznat, že jsem si tuto pláž opravdu užila. Vlny mě moc bavily. Byly to asi největší vlny, které jsem kdy zažila. A ty barvy …. to byla taková nádhera.

Odpoledne jsme se vydaly směr Saturnia. Cesta trvala něco přes dvě hodiny. Ubytování bylo na neuvěřitelně klidném místě. Jako by se tam zastavil čas. Navigace nás dovedla k domu s kravínem. Když jsem vylezla z auta a šla se někoho zeptat, zda jsme opravdu správně, tak jsem si v duchu říkala, co jsem to objednala! Přes Booking to totiž vypadalo úplně jinak. Došla jsem bosá do kravína, kde byl starší pán. Měl opravdu velkou radost, když viděl, že chodím po dvorku mezi kuřinci bosá. Mluvil na mě něco italsky a smál se a já mu česky vysvětlovala, že jsem zvyklá chodit bosá. Pán nás nasměroval asi o 500 metrů dál, kde jsme se ubytovaly v Agriturismu Maremma Amara. Klid na tomto místě byl opravdu výjimečný!

Ještě ten večer jsme se vydaly do přírodních lázní Terme di Saturnia. Toto místo jsem viděla několikrát na fotkách a vždy jsem se zde chtěla podívat. A ten večer jsem se koupala v teplé vodě pod hvězdami. Byla to nádhera. I na ten zápach vody jsem si za chvíli zvykla.

Druhý den ráno jsem vstala brzy a tak jsem se potichu vytratila ven a čekala na východ slunce. Stihla jsem ranní jógu, meditaci, ale i dlouhý telefonát s mým milovaným mužem. Toto ráno bude patřit k ránům, na které budu ráda vzpomínat do konce života.

Po snídani, kterou jsme si s holkami daly venku, jsme se vydaly opět k moři. Po cestě jsme se zastavily na oběd v městě Grosseto. Prošly jsme se, najedly a pokračovaly směrem k moři. Pláž Spiagge Bianche se nám předchozí den líbila, tak jsme jely opět tam. Na chvíli jsme si u moře odpočinuly a pak se vydaly do Volterry, kde nás čekal pravý italský večer. Večer za námi dorazila drahá přítelkyně, která žije v Itálii, se svým italským přítelem. Večer to byl vskutku živý a veselý. Jídlo v restauraci Osteria La Pace Volterra bylo naprosto dokonalé. Domácí těstoviny s omáčkou z velkého česneku a rajčaty s parmazánem byly opravdu perfektní. Mňam.

Druhý den jsme prošly Volterru. Město s půvabnými středověkými uličkami s nádhernými výhledy na toskánskou krajinu. Městečko bylo plné malých obchůdků, restaurací, kaváren. Nakoupily jsme dárečky, oblečky, daly si kávu, zákusek, oběd a vydaly se směr San Gimignano. Cesta to nebyla dlouhá. Ubytovaly jsme se v Casa Vacanza Le Case s nádhernou zahradou, krásným bazeném a nádhernými výhledy na vinice a městečko San Gimignano. Udělaly jsme si příjemný večer na zahradě s dobrým jídlem, které jsme si společně připravily. Druhý den jsme navštívily San Gimignano. Opravdu půvabné město, ve kterém bylo spousta krámků. Za mě byly nejkrásnější krámky s místním uměním, ať už malby, tak fotografiemi. Tři obrázky mám doma. Dva obrázky od již zmiňovaného 82 letého Mamdoha Badrana ze studia D´Arte Santagostino a jednu fotografii od Duccio Nacci. Oběma umělcům jsem řekla, že vždy když se na jejich obrázky podívám, tak budu opět v Toskánsku.

Ubytování v San Gimignano se mi opravdu líbilo a určitě se tu chci opět vrátit. Paní majitelka nám i darovala domácí víno z vinice od její maminky, které bylo opravdu výborné. Užily jsme si i podvečerní koupání v bazénu a západ slunce. Úžasné bylo pozorovat majitelku s její rodinou. Prostě ta jejich přirozená “italská” radost ze života je pro mě velice inspirativní.

A byl před námi poslední den a cesta domů. Po cestě na letiště jsme se zastavily v Lucca, kde chvílemi pršelo. Našla jsem tam takovou typickou italskou kavárnu pro místní obyvatele. Byla jen kousek bokem od turistických ulic. Caffé da Fede na Via Santa Giustina 7 byla dokonalost. Měli tam už vánoční výzdobu. Tedy myslím si, že ji ani nesundávají. Za barem byla fotografie, na které byl velmi starý pán a dvě ženy. Nejspíš dcera a vnučka. Vnučka v ten den pracovala za barem. Líbilo se mi, jak každého kdo dorazil oslovovala jménem a srdečně ho vítala. Byl to opravdu rodinný podnik s rodinnou atmosférou. Vše bylo perfektní … káva, croissant, sendvič i pomerančový fresh a toto vše vyšlo na 9 euro. Pokud Luccu navštívíte, tak určitě toto místo navštivte. Tedy pokud si nepotrpíte na „fajnové“ kavárny a restaurace.

Jak vybírat restaurace a kavárny v Itálii, mě kdysi naučil jeden kamarád. Řekl mi, ať nikdy nechodím tam, kde to je jen pro turisty, ale ať vyhledávám místa, kde jí místní. Tam totiž podávají opravdu kvalitní jídlo a pití bez turistické přirážky.

No, Toskánsko se mi vrylo do srdce. A už se těším, až ho zase navštívím…tentokrát s mou rodinkou.